Bydlíte-li v rodinném domě, vlastníte-li zahradu či jinou nemovitost, určitě jste již někdy komunikovali se svými sousedy. Jestliže jste probírali nepříjemnou věc, možná Vás po vychladnutí hlavy napadlo, kdo má vlastně pravdu. Na některé otázky si můžeme odpovědět, vezmeme-li do rukou občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.).
Ten se v části třetí, hlavě II., dílu 3. zabývá vlastnictvím včetně jeho omezení a právě omezení vlastnictví v § 1013 a následující je to, co nás zajímá nejvíce. V úvodních ustanoveních nám zákonodárce sděluje, že ocitne-li se sousedova movitá věc či zvíře na Vašem pozemku, máte povinnost jej bezodkladně vydat jejímu vlastníku nebo umožnit vlastníkovi vstup na Váš pozemek. Představme si např., že sousedovy děti překopnou fotbalový míč na náš pozemek. Pokud sami míč nevrátíme, musíme sousedovi umožnit k nám vstup, aby si předmět mohl odnést sám. V případě, že by nám „cizí“ objekt způsobil škodu, můžeme po vlastníkovi žádat rovněž úhradu škody s tím, že do doby, než dojde k samotné úhradě, máme k věci zadržovací právo.
Velmi častým kamenem úrazu jsou stromy a další skutečnosti s nimi související. Půjdeme-li systematikou zákona, měli bychom si nejprve poodhalit, jak je to s plody, které se ocitnou na sousedním pozemku. Všechna jablka, hrušky, švestky a další ovoce rostoucí na stromech nebo keřích, jež spadnou na sousední pozemek, jsou vlastnictvím souseda. Musíme však podotknout s jednou výjimkou – jestliže by byl sousední pozemek veřejným statkem (např. by jablka padala na chodník), patřily by plody nám, vlastníkům stromu.
Se stromy dále souvisí kořeny a větve, které mohou přesahovat na sousedův pozemek. Domníváte-li se, že můžete jako dotčený soused tyto části stromů bez ostychu ořezat, jste na omylu. Tato zahradní úprava podléhá hned několika podmínkám. Za prvé musíte vlastníka stromů nejprve požádat, aby větve odstranil sám. Až poté, co nebude reagovat na Vaši žádost, můžete ve vhodném ročním období přesahující části samozřejmě co nejšetrněji ořezat sami. S větvemi pak můžeme libovolně nakládat, protože tímto stanou naším vlastnictvím. Pokud bychom však celou likvidaci činili pouze z důvodu, že nám jedna větev překáží ve výhledu, ačkoliv zbytek zahrady máme volný, nevešli bychom se pravděpodobně do znění zákona. Ten totiž klade jako jednu z podmínek způsobení škody nebo jiných obtíží přesahujícími větvemi. Tyto škody a obtíže musí navíc převyšovat zájem na zachování stromu jako takového.
Stále ale mějme na mysli, že výše uvedené striktní podmínky se vztahují na časti stromů a keřů. Půjde-li o jiné rostliny, zde mají sousedi volné ruce, mohou přesahující části odstranit šetrným způsobem bez jakýkoliv dalších podmínek.
Na závěr této problematiky by ještě stálo za to zmínit určité preventivní ustanovení § 1017 občanského zákoníku. V tomto se zákonodárce vypořádával s otázkou vysazování stromů v blízkosti společné hranice pozemků. Chystá-li se soused vysázet stromy v blízkosti společné hranice, můžeme po něm žádat, aby se takového jednání zdržel. Jestliže jsou již stromy vysázeny, můžeme dokonce žádat jejich odstranění. Důležité jsou ovšem vzdálenosti, které jsou v zákoně uvedeny. Jedná-li se o strom přesahující obvykle výšku 3 m, můžeme žádat, aby byl vsazen minimálně 3 m od společné hranice pozemků. U ostatních dřevin je vzdálenost 1, 5 m. Pravidla se však nepoužijí, sousedíme-li s ovocným sadem, lesem nebo je-li předmětem sporu chráněný strom. Nicméně je nutné zmínit, že jiné zvláštní předpisy stejně tak místní zvyklosti mohou zákonem stanovené limitní vzdálenosti stanovit odlišně.